perfection Gratis bloggen bei
myblog.de

welcome


Guten Tag... :-) Meine Name sag ich euch nicht, aber... Ich bin 18, komme aus Tschechien und ich studiere deutsche Sprache. Ich besuche eine Industrieschule in Tschechien. Doch, ich bin Tschechin. :-) Ich liebe Musik, Filme und meine Freunde... Mein Deutsch ist nicht so gut, am meistens werde ich tschechisch schreiben. ;-) In der Freizeit schreibe ich die FF über Bill und Tom Kaulitz (Kaulitzest) und jetzt - auch Billard. ;-) (Bill K. + Gerard Way) (klar, auf tschechisch) Ich habe schon meine Seite, aber das... reicht nicht. ;-) Aber das reicht... Dankeschön, bye ♥ Bis dann



Credits


One Night In Tokyo Design Coding
Beichte...

auf tschechisch, ich habe keine Lust auf deutsch zu schreiben

Kamarádi moji z Čech, kteří mi sem lezete, moc vám děkuju za to, že tady jste...

Moje první úvaha, kterou jsem sem zanesla, se smazala. Blbne mi prohlížeč, asi kvůli tomu jsem si jich pro jistotu instalovala hned několik. :-D No doufejme, že se to už nesmaže, jinak mě na místě klepne.

Včera jsme si s Angelem psali o tom, jaký jsou naše vztahy k okolí. Koho máme rádi, koho nesnášíme, jak vnímáme cizí lidi a jak oni vnímají nás. Bylo to dost zajímavý. Nedalo mi to, pustila jsem se do uvažování...

Nostalgie, ve sluchátkách Diary of Jane od Breaking Benjamin. Střídalo se to s tolika písničkami typu Nach dir kommt nichts nebo Scheiss Liebe...

Všimla jsem si, že dělám odstavce stejně jako Angel. :-D Mlčím a píšu, na co jsem přišla...

Náš hlavní problém byl s tím, že oba jsme se snažili splynout, ale efekt byl opačný. Lidi nás vnímali dost jinak, jako jakýsi odpad. S lidmi jsem se nikdy moc nebavila a ani jsem o to nestála... Vždycky jsem měla svůj vlastní svět a neměnila bych ani za nic. Ale v poslední době...

Před lidmi, všude... Mám takové nutkání. Ani ne tak nutkání, jako spíš strach vyjít ven, mluvit s cizími lidmi. Přátelé pomalu mizí a ti praví snad ani neexistují. Myslím tím samozřejmě ty, o které se můžu opřít, kteří jsou vedle mě. Nechci tedy křivdit tomu úžasnému klučinovi, který mi toho tolik dal...

Angele, máš pravdu. Nejlepší kámoš pro holku je gay. ;-)

Já vždycky byla taková tichá. Nikdy jsem se moc neprojevovala, nikdy jsem nebyla moc výrazná. Lidi do mě vráželi, nevšímali si mě, dost jich mě vnímalo jako zbytečnou bytost a já se tak i začala cítit. Přišla jsem domů, sedla k počítači, napsala povídku a bylo. Potřebovala jsem se vypsat, stejně, jako to dělá náš Andílek.

Nikdy jsem nepotřebovala lidi, ale poslední dobou... Připadám si trapně. Mluvit s někým mi dělá problém a lidi si myslí, že jsem absolutní pošuk. Pokoušejí se mě poznat a já je odrazuju. odrazuju je ode všeho, jak by se se mnou mohli nějak sblížit... A mám to. Když pak někoho doopravdy potřebuju, pocítím prázdnotu. Jako by tu nikdo nebyl. Vím, že tu nejsem sama, ale jsem tak prázdný, bezcenný člověk...

Jsem outsider, ale poslední dobou dost výrazný. Ani byste neřekli, co všechno může dokázat černá tužka, černé oblečení a dlouhá ofina. Jsem roztěkaná, tichá... A pak mi všichni začnou zírat na zápěstí. Zvykla jsem si na to.

Aby se nedivili. Na sebepoškozování jsem až moc velký zbabělec. Utíkám před problémy někam jinam. Sednu si do kouta, zírám do prázdna a přemýšlím. Tohle je můj život. Mých dosavadních 18 promarněných let života. Života na nic, kdy jsem se prostě uzavřela...

Moje rodina mě přestala brát. Přítel mě poslal do háje. A já jsem tady akorát sama a hraju si s myšlenkou, jestli by prostě nebylo lepší odejít. Vykašlat se na všechny. Když odejdu, možná si ostatní konečně uvědomí, že zase tak zbytečná bytost nejsem a že mě třeba má i někdo rád...

Svěřila jsem se dlouholeté kamarádce, znám jí už od školy. Mám už jen dvě spolehlivé. Ale těm jsem se nesvěřila, svěřila jsem se té druhé. A udělala jsem chybu. Zmizela s tím, že s tímhle si budu muset poradit sama. Moje spolehlivá kamarádka je zase nedosažitelná. Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem s ní naposledy mluvila...

Tu holku mám vážně moc ráda. Je zlatá, vyslechne mě, ale nevím, jestli jí můžu říct jednu věc. Najednou si toho všímám a bojím se toho. Jedna moje kamarádka to taky cítí podobně. Najednou jsem na všechno začala pohlížet jinak...

Táhne mě to k holkám. Opravdu moc. Líbí se mi holky i kluci. Svěřila jsem se našemu odborníkovi na vztahy Angelovi a slíbil mi, že jakmile přijede, tak se nějak dohodneme a probereme to. Anděli, proč jen musíš bydlet tak zatraceně daleko?

Musím se přiznat, i jeho jsem měla jednu dobu radši, než je zdrávo, ale uvědomila jsem si to včas. Ani jednomu z nás by to neprospělo. Oba dva bysme byli potopení a já nechci ničit jeho relativně dobrej život. Jsem tu napořád pro tebe, ještě nikdy jsem se tolik neotevřela člověku, jenom tobě.

Říkal mi něco v tom smyslu, že je to úplně normální. Já to vím, Andílku. Je to vnitřní zmatek a já nemám problém se s tím nějak srovnat, ale horší je to říct rodičům. Horší je žít tím, že najednou si ven vyjdu s holkou a odsoudí nás. Mě vždycky hodně záleželo na názoru ostatních a v tomhle by nemělo, ale opravdu se bojím...

Pamatuju si na ty ústrky kvůli TH, který jsem ve škole prožila. Podle toho, jak se chovají moji spolužáci a učitelé je vidět, že by mě nevzali. Dostala jsem nedávno novou šanci, kterou jsem stejně promrhala, ale znova do toho spadnout nehodlám. Chci být silná, ale nejde to. Za žádnou cenu...

Zoufám si nad tím, jaký dneska svět je. Kolik zbytečné nenávisti. Jsem ráda, že jsem tím, čím jsem, ale chtěla bych se změnit. Zase začít věřit lidem, ale myslím, že to jen tak nepůjde...

Kolikrát jsem je zklamala, když jsem se snažila jim říct něco nebo se prostě jen zalíbit. Nechci už nikoho zklamat, já chci jenom život. Život, který budu schopná žít a budu ho mít ráda. Ale nevím, jak to uskutečnit. Je toho na mě až moc.

Jsem hrozně paranoidní. Mám pocit, že jsem to trošku přenesla i na Andílka. Ten taky někdy neví, co si o tom myslet. Pořád cítím, jako by lidi čekali na každou mojí chybu. Bojím se, že se už několikrát dočkali a vidí mojí slabost. Jsem slabá, jsem chladná, ale uvnitř se cítím jinak...

Možná bych se měla konečně zvednout a začít žít podle svého. Kdybych se tolik nebála, bylo by to snažší. Mnohem snažší. Jen by to chtěl mít někoho vedle sebe a žít. Zase začít žít... Nic jinýho si nepřeju...

Bojím se vystoupit z davu, i když se mi to tolikrát podařilo, tak co je vlastně špatně? Já vážně nevím... Možná se lidé bojí mě. Možná já jich. Ale na tohle mi nikdo neodpoví. Už se ani nedokážu smát. Dýl bych to v sobě asi dusit nedokázala.

Už vás tu nechám. Možná se nad tím zamyslíte, možná ne.

Loučím se s vámi, s pozdravy vaše Coreenn, slečna Kaulitzová a paní Cullenová

21.2.09 17:14
 


bisher 3 Kommentar(e)     TrackBack-URL


/ Website (21.2.09 17:17)
das verstehen ja auch so viele....
(wenn man keine lust hat,dann gleich lassen)


Coreenn (admin) / Website (21.2.09 17:25)
doch ich weiss, aber ich bin Tschechin ;-)


Angel / Website (21.2.09 20:30)
aber ich verstehe :-D :-) a o kamarádech z Německa tu nepadlo ani slovo! :-D no počkej! :-D docela mě zarazilo tamto, že jsi mě někdy měla ráda víc, než jako kámoše. měla jsi mi to říct. nějak bysme to zvládli. moc se mi líbí design, povedl se. vidím, že jsi přišla na to, jak změnit HTML. chválím. :-) pak mě to budeš muset naučit. :-) jsem na icq, pokud mi budeš chtít něco říct. :-) moc děkuju za tvoje komentáře, tentokrát jsem na řadě já. o tomhle jsme se bavili už tolikrát... pokud jsi taky bi, potom ti moc gratuluju. :-) vím, že je to těžký, ale nakonec se všichni s odlišností vyrovnaj. taky se dost často cítím nejistě, ale to se dá přebít. uvidíš, že časem najdeš někoho, kdo ti za to bude stát, věřím ti. :-) nad všechny ty malicherný problémy se časem povznezeš a nabereš sebevědomí. bude ho čím dál víc, protože jak se tak koukám tvoje povídky se hodně líbí. :-) a nejen to. jste s Půlnocí báječný osoby. ;-) ve mě najdeš oporu vždycky, nemusíš se bát. měj se hezky, papa a drž se

Name:
Email:
Website:
E-Mail bei weiteren Kommentaren
Informationen speichern (Cookie)



 Smileys einfügen