perfection Gratis bloggen bei
myblog.de

welcome


Guten Tag... :-) Meine Name sag ich euch nicht, aber... Ich bin 18, komme aus Tschechien und ich studiere deutsche Sprache. Ich besuche eine Industrieschule in Tschechien. Doch, ich bin Tschechin. :-) Ich liebe Musik, Filme und meine Freunde... Mein Deutsch ist nicht so gut, am meistens werde ich tschechisch schreiben. ;-) In der Freizeit schreibe ich die FF über Bill und Tom Kaulitz (Kaulitzest) und jetzt - auch Billard. ;-) (Bill K. + Gerard Way) (klar, auf tschechisch) Ich habe schon meine Seite, aber das... reicht nicht. ;-) Aber das reicht... Dankeschön, bye ♥ Bis dann



Credits


One Night In Tokyo Design Coding
Mystery (No name)

auf tschechisch ;-)

pairing : Billard

autor : Ms. Incognito + Angel

Bill vysedával v malinké, zapadlé hospůdce v neznámém, americkém městě. Zrovna byl den volna a Bill ho hodlal naplno využít. Vykašlal se na party s jeho kapelou a čekal. Usrkával ze svého koktejlu a pravou nohou nakopával nohu od stolu. Hlavu si zoufale podpíral a kouřil jednu cigaretu za druhou...

Tušil, že nepřijde. Nějak to vycítil, ale nebyl si tím jistý, co to vlastně je. Ted' už to ví. Nikdy nebyl odmítnutým a teprve ted' poznal, jak to doopravdy chutná. Dal si tolik záležet na tom, aby vypadal absolutně perfektně a nakonec člověk, kvůli kterému tohle všechno udělal, byl fuč. Nebyl tady, vykašlal se na něj.

A přitom to vypadalo tak nadějně... Na té akci mu všechno hrálo do karet. Úplně všechno... Tak co se kurva stalo?

Skoro neprostupitelný oblak kouře. Bill osaměle seděl u baru a hypnotizoval skleničku před sebou. Nesnášel tyhle promi párty, i když dost často vypadal dost nadšeně, když nějakou takovou navštívil. Takhle otrávený snad ještě nebyl... Jeho bráška někde v tahu a on jen sám se sebou a totálně znuděný...

Hudba byla neuvěřitelně monotónní, Bill si rytmicky podupával. Rozhlížel se po osazenstvu baru. Velké celebrity. Opravdu dobré kapely. Jenže se nudil. Nejradši by zasednul ke svojí oblíbené videohře a strávil u ní celou noc. Ale nápis na jeho bundě „I am with the band“ mluvil za vše a on tu musel jako frontman kysnout celou party.

Čas ubíhal tak pomalu a Bill nevěděl, co si počít. Rozhodl se, že se na to vykašle a prostě odejde, jinak tady usne vsedě na barové stoličce. Otočil se a chtěl si vzít z opěrátka svou kabelku, ale někdo do něj neomaleně vrazil...

„Kterej idiot, sakra...“

Bill nadával tiše, dotyčný to nemohl slyšet přes hlasitou hudbu. Kabelka šla k zemi a Bill se k ní sehnul, když už byl téměř na kolenou, hrozně se mu zamotala hlava. Kabelku sice zvedl, ale potřeboval se něčeho chytit... A chytil se nohou člověka, který za to všechno může a který vlastně kabelku shodil.

Teprve potom se Bill podíval nahoru. Viděl jen ruku, která se k němu natahuje a pomáhá mu vstát. Ochotně ji přijal...

„Sorry, nechtěl jsem... Pokračuj...“

Ale až v téhle chvíli Bill pochopil, s kým se vlastně setkal. Stále ještě drtil ruku svého oblíbeného zpěváka a nemohl tomu zázraku uvěřit. Zastyděl se a uhnul pohledem.

„Copak? Udělal jsem ti něco?“

Bill jen zakroutil hlavou. Nemohl odpovědět, byl ztuhlý. Připadal si jako absolutní truhlík. Bylo mu hrozně trapně. Věděl, že musí to ticho nějak prolomit.

„Bill...“

„Gerard...“

Bill jen velice nejistě znovu stiskl Geeho ruku. Pořád ještě cítil, jak se mu do tváří valí horkost. Žaludek dělal neuvěřitelné kotrmelce a Billovo srdce tlouklo asi jako srdce mnohých pubertálních fanynek, když se s ním setkají face to face.

„Ehm... Nesedneš si? Nebo jsi už byl na odchodu?“

Geeho slova Billa dokonale proberou. Jen zatřese hlavou a vrací se zpět do reality.

„Ne, já... Jen jsem si chtěl vytáhnout cigarety, ještě si sednu...“

„Dobře, nevadí, když si sednu s tebou?“

„Ne... Proč by mělo?“

„Jen tak... Vypadáš dost... Roztěkaně...“

„Nooo... Mám myslím důvod.“

„A jaký?“

„Jsi snad Gerard Way? My Chem?“

„Jo, to jsem... A?“

„Ehm...“

„Bill... Kaulitz... Tokio... Hotel?“

„Jo...“

„Tak to mě moc těší. A co ty tady, jen tak, bez kapely?“

„Jsou někde pryč. A já se tu už začínal nudit. A ty?“

„Jo aha... Mě kluci zdrhli. Nezapomněl jsi na tu cigaretu?“

„Koho?“

„Původně ses natahoval pro cigaretu.“

„Já... Máš pravdu.“

Bill se očividně zaseknul. Byl opravdu na nervy z toho, kdo sedí vedle něj a s kým se baví. Kupodivu a naštěstí s ním měl Gee trpělivost. Netušil, že takový je...

Bill z tašky vytáhl cigaretu a všiml si, že nemá zapalovač. Odfrknul a třískl pěstí do baru. Gerard se neustále dobře bavil při pohledu na totálně vynerveného chlapce. Připadal mu tak roztomilý... Tak roztomile bezbranný. Takové ptáče... A ono to dokonce kouří.

„Nepotřebuješ zapálit?“

„Já... Eh... Nemám zapalovač...“

„To se dá snadno zařídit.“

Gee vytáhl z kapsy ten svůj. Na výměnu si zase od Billa vyžebral cigaretu. Zbytek večera i přes rozpačité začátky probíhal v poklidu a uvolněně. Bavili se spolu snad celou noc a skvěle si rozuměli, hlavně co se stylu a hudby týče.

Gerard doprovázel Billa až do jeho pokoje na hotelu.

„Tak... Dobrou noc.“

„Dobrou Bille.“

„Díky za hezkej večer. Nakonec to nebylo tak strašný, že?“

„Ne, to fakt nebylo... Díky.“

„Ozvi se někdy.“

„Ozvu.“

Na rozloučenou se oba objali. Nalezli v sobě sympatie. Bill si až na pokoji všiml papírku, zasunutého do jeho kapsy. Díval na vzdalující se záda, než konečně zavřel dveře a zasnil se. Padl do postele a skoro okamžitě usnul...

Byl otrávenější než kdy předtím. Bill byl totálně dopálený. Čekal tady už přes hodinu a šíleně se kroutil. Vypil toho tolik a strašně se mu chtělo na záchod. Ale kdyby odešel a mezitím Gee přišel a neviděl ho tady, odešel by. Rozhodl se vydržet.

Až nemožně se kroutil a došel k závěru, že prostě tohle nejde. Udělá si mnohem větší ostudu jako počůránek, půjde. Ještě vysrknul zbytek ze skleničky a odebral se na pány. Stihl to jen tak tak...

Opláchl si ruce a dál na sebe zíral do zrcadla. Zrovna dneska mu to tak šíleně slušelo, zrovna dneska stál za hřích a zrovna dneska si jeho protějšek nepřijde. A že ho umí vydráždit...

Pamatuje se na jejich poslední hovor. Z přátelského škádlení se stalo něco, čeho se oba tak trochu zalekli. Něco tak zakázaného, že se vyděsili... Ale líbilo se jim to, to zapírat nešlo.

Z Billa něžného ptáčete se vyklubal dravec....

„Bille, kdy tě uvidím?“

„Počkej si, pozítří... V tom malým baru na rohu. Budeme tu s kapelou ještě hodně dlouho, neboj se. Tom je nemocnej a potřebujeme pauzu.“

„Co zrovna děláš?“

„Myslím na tebe... A neuhodl bys, co u toho dělám...“

„A co děláš, zlatíčko?“

Bill se na chvíli odmlčel. Začal do telefonu tlumeně sténat. Gerarda to na druhé straně poněkud rozrušilo. Jistotu v hlase ztratil už ve chvíli, kdy Bill zvedl telefon...

Celé se to mezi nimi totiž otočilo ve chvíli, kdy oba zjistili, že je něco jinak. Bill byl přece jen odvážnější, mladší a měl hodně výdrže a spoustu zvrhlých představ...

Gerard dokonale podlehl jeho šarmu, stejně, jako Bill nemohl odolat Gerardovi a ohromně mu lichotilo, jaký o něj má Gee zájem. Bill věděl o svojí orientaci, ale Gee tím byl docela zaskočen... I tak ale přistoupil na hru, kterou s ním Bill rozehrál. Líbilo se mu to... Bylo to tak... Hříšné a zakázané...

„Slyšel jsi to?“

„A... Ano...“

„A chceš mě vidět?“

„Nic jinýho nechci...“

„Fajn, v tom baru... Myslím na tebe... Celou noc... Až se budu sprchovat, budu si představovat, že ta voda jsou tvoje dlaně... Ju?“

„Do... Dobře. Já to snad nezvládnu...“

„Proč?“

„Budeš zase tak zatraceně sexy...“

„Jen počkej... To jsi mě ještě neviděl nahýho, zlato.“

„Bille... Ty mě zabiješ...“

„Umučím tě slastí, baby... Bye...“

„Bye...“

Jak je to dlouho... Dneska je ten den. Když si Bill vzpomněl na tenhle jejich posledních rozhovor, nalévala se mu do tváří horkost. Jenže ta mu moc dlouho nevydržela... Musel se schovat do kabinky, protože s takhle napjatým rozkrokem nemůže mezi lidi... Může. Ale hrozí to, že by někoho mohl napíchnout... Bylo to tak nápadné...

Zamkl za sebou a rozepl poklopec. Vzal do dlaní svoje pulzující mužství a začal jemně pohybovat rukou. Postupně začal zvyšovat tlak kousal se do rtů a cítil, že se blíží vrchol... Tlumeně zasténal a podíval se na svou ruku. Byla to neuvěřitelná úleva...

Ruku si Bill otřel do toaletního papíru a spláchl. Otevřel dveře a vydal se k umyvadlu a pečlivě si vydrbal ruce. Opřel se a dál na sebe nepřítomně zíral. Najednou ucítil něčí ruku na rameni...

„Ty jsi tady?“

„Gee... Já...“

„Omlouvám se, byl provoz. A kluci něco řešili... Nezlob se...“

„Myslel jsem, že už nepřijdeš...“

„Ale nakonec jsem tady, ty nemáš radost?“

„Já...“

„Chápu, že jsi naštvanej, ale vynahradím ti to, okay?“

„Jak?“

„Uvidíš.“

Bill se ani nestačí nadechnout a už je zavlečený do jedné kabinky. Nestačí cokoliv říct, je přitlačen na zamknuté dveře... Jeho rty podléhají jemnému tlaku těch Gerardových. Pomalu vpouští do svých úst jeho jazyk, který rozehraje žhavou sexy hru... Na chvíli se ale přece jen oddálí. Nemá už sílu ani kyslík a navíc... Něco se mu nelíbí...

„Gee... Prosím...“

„Copak?“

„Já... Na záchodech?“

„A máš snad lepší nápad?“

„Noo... Je tu málo místa a navíc nás můžou slyšet...“

„To jsi tak hlasitej?“

„Poměrně dost...“

„Ale myslím, že bys to na pokoj nevydržel...“

„Vydržel bych...“

„Musel bych tě znásilnit už ve výtahu. Kdo by to do tebe řekl... Tak mladej a tak zkaženej...“

„Dobře. Budeme tady.“

„Fajn.“

„Jo.“

Líbali se neskutečně dlouho. Třeli se o sebe svými těly, maximálně roztoužení. Bill měl obrovskou chut' pomazlit se, ale věděl, že na záchodech k tomu zřejmě nedojde... Chtěl s Geem zapadnout do pokoje, chtěl, aby ho Gerard tvrdě zatlačil do matrace... Ale věděl, že v jedné věci má Gerard pravdu – on by tam ani s ním nedošel... Ztratil by sebekontrolu...

Gerard byl natlačený na stěnu kabinky a Bill se rytmicky třel o jeho stehno. Vydával kníkavé zvuky. Věděl, jak zatraceně těžké bude kontrolovat se v jeho přítomnosti, ale nevzdával to. Byl tak moc nadržený, že pomalu viděl rudě...

Nechtěl se už ničím zdržovat. Chtěl HNED. Bez výmluv a okolků. Chtěl konečně cítit to úžasné naplnění. Opět se odlepil od Gerardových rtů a zadíval se mu zhluboka do očí. Už tam zdaleka nebyl jen chtíč, ale taky oddanost. A čemu Bill chvílemi odmítal uvěřit, i láska. Cítil to. Stejně, jako byla někde uvnitř něj. Cítil, že jeho srdíčko je vnitřně naplněné až po okraj, ale jeho tělo strádalo. Ryzí chtíč Billem cloumal, stejně, jako jeho protějškem...

„Gee...“

„Ano?“

„Ted' hned...“

„Bille...“

„Jsem připravený, prosím... Čekal jsem tak dlouho... Tak dlouho jsem si to přál. Nechci to už oddalovat. Nechci...“

„Dobře...“

Ještě chvíli setrvali v objetí. Ta chvíle byla sice jen nepatrná, ale Bill se v Gerardově náruči viditelně třásl. Sice to chtěl mít co nejdřív za sebou, ale taky se hrozně bál. Přeci jen, je to poprvé. Je s někým, do koho se zamiloval na první pohled a... Zamiloval? Ano... Bill už konečně mohl identifikovat ty pocity zmatku, které nedávaly jeho střapaté hlavičce spát.

„Gee?“

„Ano?“

„Já ti něco musím říct...“

„Copak?“

„Nevyptávej se, já jen těžko hledám slova, já... Já tě moc chci...“

Gerard se jen pousmál. Tušil, že to není to, co mu Bill chce říct. Už nějakou dobu znal reakce toho vyděšeného klučiny, ty dětské hry přímo miloval. Ale zda miluje i to chvějící tělíčko a čokoládově temné oči, dívající se do těch jeho, to nevěděl jistě.

„Tak... Jak?“

„Jak co?“

„Nooo...“

Oba pochopili, o co jde. Je tu zatraceně málo místa...

„Gee, sedni si...“

„Okay...“

Bill přesně věděl, co bude dělat, ale realizovat to, to bude o něco těžší. Už se viděl zmítajícího na Geeho klíně. Cosi v Billovi škublo. I Gerard byl nervózní. Seděl a čekal, co Bill bude dělat. Podle jeho chování tušil, že tohle je pro něj nejspíš premiéra a možná by to měl ulehčit. Ale nevěděl jak, nevěděl, co Bill přesně zamýšlí...

Tentokrát se Bill konečně odhodlal. Neohrabaně si sundaval boty a odkopl je do rohu kabiny. Pro jistotu si stáhl i tmavé ponožky. Prudce dýchal, třásl se jak osika. Gerard ho nejdřív pobaveně pozoroval, pak ale poznal, že něco není v pořádku. Bill byl takový. Plnou pusu silných řečiček a nakonec je vyklepaný jak slečinka...

Bill se rozhodl se strachem bojovat, i když uvnitř byl jak v křeči. Potřeboval uvolnit. Pomalu si rozepl knoflík i zip na extrémně těsných džínách a stáhl je až ke kolenům. Opět tu byl problém. Neměl se kam hnout, bylo tu tak málo místa... Gee se jen tiše chichotal, když viděl, jak Bill s kalhotami zápasí. Nakonec svůj boj Bill vyhrál...
To poslední, boxerky...

„Nemusíš to dělat, pokud nechceš...“

„Ale já chci...“

„Nechci tě nutit...“

„Nenutíš mě!“

„Dobře, já už mlčím...“
Poslední kousek Billova spodního oděvu skončil na háčku na dveřích kabinky. Mohl být ještě rád, že se na něj nenabodl pod tíhou Gerardova těla, když se líbali... Ruce dal Bill instinktivně před sebe, aby zakryl to, co nejvíc vyčnívá... Jeho vzrušení nepříjemně pulzovalo, přímo volalo po uvolnění... Pro Billa to bylo neuvěřitelné utrpení, stejně jako pro Gerarda. Ten visel pohledem na Billově zakrytém klíně a myslel si ledacos...

Bill přistoupil těsně k Gerardovi. Sklouzl očima přesně tam, kam se předtím Gee díval jemu. I přes volné kalhoty to bylo výrazně vidět. V tuhle chvíli se Bill přestal stydět. On nemá nic, co by Gee ještě neviděl a Gee... Nebude na to myslet, potřebuje se uvolnit...

Klekl si před Geeho a pomalu rozepínal poklopec. Až mučivě pomalu. Nakonec se Billovi přece jen povedlo vysvobodit jeho vzrušení. Bill prudce vydechl a zadíval se Gerardovi do očí. Očí obou byly potemnělé, oba dva to chtěli a i přes očividný Billův strach se to rozhodl překonat...

Bill zatlačil Gerarda do opěrátka a stoupl si nad něj. Pomalu dosedal na jeho klín. Jednou rukou pevně tiskl rameno svého miláčka a tou druhou se snažil nasměrovat jeho vzrušení tam, kde jej chtěl.

„Ne... Nechceš to nějak usnadnit?“

„Ne... Já chci tebe...“

„Dobře...“

Gee to věděl. Sevření Billova těla bude hodně těsné. Těsnější, než si myslel. Bill cítil čím dál silnější tlak, konečně se mu podařilo se nasměrovat. Jeho bosá chodidla byla už totálně zmrzlá, ale do tváří se mu valilo horko a napětí, jaké ještě neznal...

Pevně objal Gerarda kolem krku. Ten tiskl jeho boky a jemně ho tlačil dolů. Billův horký dech na krku mu způsoboval ještě větší vzrušení. Ústa otevřená v tichém výkřiku něco tiše šeptala, ale nebylo jim rozumět. Bill zvedl svůj zrak k milenci. Oba na sebe hleděli tak láskyplnýma, potemnělýma očima. Ani jeden nevěděl, co se s nimi děje. Jen věděli, že to potřebují... Tak moc potřebují uvolnit...

Prudká bolest projela Billovým tělem, jakmile do něj Gee pronikl až nadoraz...

„Pane bože...“

Víc Bill ze svých úst nepropustil. Snad jen tiché vzdychnutí. Věděli, že musí být potichu, že se musí ovládat, ale to šlo jen velmi těžko. Dlouho čekali na tuhle chvíli. Gee byl dokonale obklopený, tak šíleně těsně sevřený, až se mu zatmívalo před očima. Zatímco jednou rukou jemně hladil Billovy úzké, bílé boky, tu druhou zabořil do sametově hebkých havraních vlasů.

„Bille... Co mi to děláš...“

„Já... Já nevím...“

„Zlatíčko...“

„Já chci víc... Víc...“

Oba dva jen šeptali, z donucení. Kdyby se měli projevit, slyšela by to polovina města. Téměř zoufale se k sobě tiskli. Oba věděli, že Billa to musí bolet. Ale ten neznámý pocit jej natolik zaplavil, že nemohl jinak, než pomalu kroutit boky a posouvat se proti Gerardovým bokům.

Jedna z jeho rukou stále zůstala v Billových vlasech, ta druhá se protáhla mezi jejich těly a pevně semkla Billovo vzrušení. Ten jen tiše vzlykl a zasténal do ucha svého milence. Zabořil nehty do Gerardových ramen a snažil se přemoci svou bolest. Cítil bolest a silné pálení. Ale chtěl to, chtěl vědět, jaké to je, naplno se někomu odevzdat. A cítil to víc, než kdy předtím...

Bill nevěděl, zda má přirážet do Geeho dlaně, nebo na jeho klín. Pocit naplnění dokonale překonal veškerou bolest, kterou Bill až doposud cítil. Tiše sténal, zatímco Gee se snažil brzdit, ale nešlo to. První sten vypustil ze svých úst, když Bill prudce zakroutil boky, nehty neustále zaryté do Gerardových ramen.

Bill se pomalu napřímil, pohled zabodnutý do Gerarda. Zaklonil se dozadu a z úst vypustil hluboký sten. Ani Gerardovi se nechtělo dál se brzdit. Křečovitě svíral Billa ve svém náručí a snažil se jej uspokojit. Bill vypadal tak hříšně, tak nemravně... S otevřenými ústy, tiše sténající a uvolněný, tak, jak měl být už na začátku...

„Gee, já...“

„Já taky...“

V té chvíli Bill silně přirazil do dlaně svého miláčka a tlumeně vykřikl. Geeho ruku pokryla bílá, lepkavá tekutina. Jediné, co Bill ještě chtěl a po čem toužil, bylo vidět Gerarda ve stejné příjemné křeči, aby jeho tělem proudilo také to dokonalé uvolnění, způsobené intenzivním orgasmem...

Bill se silně propnul v bocích. Cítil neustále silný tlak na jeho prostatu a byl si jistý, že pokud Gerarda nepřivede během pár vteřin k vrcholu, budou muset začít opět od začátku. Gerard jen fascinovaně pozoroval tu soustředěnou tvář, ohnivé oči a vlasy nalepené na zpocené čelo jeho protějšku. On na tom nebyl o nic líp...

„Gee, noták...“

„Billi, já...“

Než stačil doříct, co měl vlastně na jazyku, Bill naposledy silně přirazil a ucítil ve svém těle příjemné teplo. Tohle bylo jako dokonalá exploze, dokonalé splynutí duší. Tolik si to přál a stalo se. Nemohl tomu uvěřit...

„Gee, já... Musím ti něco říct...“

Gerard ho ale nevnímal. Vpíjel se do těch naběhlých, rudých rtů a hrál si s ocelovou ozdobou v neposedném, ale obratném jazýčku svého milence. Oba se na sebe natiskli a vypouštěli do úst toho druhého jen tiché steny. Bill se neustále cítil tak plný a Gee nechtěl jen tak opustit teplo a těsnost Billova vyhublého tělíčka...

Nečekal tohle. Nečekal, že Bill se projeví takhle. Předpokládal, že Bill bude tak vystrašený, že to sem nedojde. Že budou muset mučivě dlouho čekat. I Billovi ta bolest v tuhle chvíli za to stála. Odtáhl se od svého milence a vymanil se z jeho náruče. Tohle by už nesnesl, víckrát už ne...

Bill se jen stěží oblékl. Přemýšlel tak nějak o všem... Tohle bylo pro něj poprvé. Přemýšlel, zda bude jiný, zda ho to změní. Jediné, co se ale doopravdy změnilo bylo to, že měl nádherný pocit naprosté odevzdanosti člověku, kterého se prostě nechtěl za žádnou cenu vzdát...

Gerardovy pocity byly smíšené. Na jednu stranu se cítil tak extrémně uvolněný a v euforii, na druhou stranu si říkal, že mu bude muset ublížit. Bill za čas odjede a bude na druhém konci světa. Budou rozděleni, budou mít své starosti. Nechtěl na Billa zapomenout...

Oba dva se oblékli a tiše se vypotáceli z kabinky. Oba dva měli takový zvláštní, spokojený výraz v očích. Gee si opláchl obličej a ruce v umyvadle, Bill ho jen zamlkle pozoroval. Beze slov odešli ze záchodů a Bill ještě zaplatil útratu, než oba odešli východem na čerstvý vzduch...

Ten ale nebyl tak čerstvý, jak předpokládali. Atmosféra byla hustá, Billovi se svíralo hrdlo a Gerard měl nutkavý pocit, že musí něco říct a prolomit ticho, ale nedokázal to. Oba jen tiše přešlapovali a uhýbali pohledem.

Po chvíli ale Bill přece jen sebral odvahu a přišel těsně ke svému protějšku. Jemně stiskl jeho ruku a zadíval se mu do očí. Gerard nemohl od těch čokoládových studánek odtrhnout oči a popravdě ani nechtěl.

„Já... Já už půjdu. Zavolám si taxík... A asi pojedu rovnou do hotelu.“

„Jo... Jasně...“

„Já... Budu na tebe myslet...“

„Já na tebe taky...“

„Bylo to krásný...“

„Ano, to bylo...“

„Bylo... To poprvý...“

„Bille...“

„Je to tak...“

„Proč... Mohli jsme jít jinam...“

„Já to takhle chtěl, ty si to nevyčítej, mě se to líbilo...“

„Záchody...“

„Jo...“

„Ehm...“

„Ozveš se zase někdy?“

„Určitě se ozvu.“

„Dobře...“

„Příště to bude jiný, slibuju...“

Bill sklopil oči. Vytáhl z kapsy telefon a zavolal si taxík. Potřeboval se schladit, vypnout... Dál mlčky stáli naproti sobě, jako by pořád ještě nedokázali pochopit, co se vlastně děje...

„Kdy vlastně odlétáš zpátky do Evropy?“

„Za dva týdny. Ale pozítří touhle dobou budeme někde v Novým Mexiku.“

„To je daleko...“

„To jo... A uvidíme se ještě?“

„Těžko, máme ještě práci.“

„Hmmm...“

„Ale moc bych chtěl, věř mi.“

„Já vím, já vím...“

„A kdy se potom zase vrátíte?“

„Nevím, možná po půl roce... Bude tour po Evropě, bude toho hodně...“

„Aha...“

„Mrzí mě to.“

„Mě taky...“

Taxík zastavil u krajnice. Když mu to Bill ted' neřekne, bude ho to hlodat jak dlouho. Říct to do telefonu, to nemůže. Nemůže to skrýt...

Přesto pomalu nasedá a tiskne Gerardovu ruku.

„Gee, já...“

„Ano?“

„Budeš mi chybět.“

„Ty mě taky.“

„Gee, já...“

„Copak?“

„Já... Miluju tě...“

Krátce se Gerardovi podíval do dokonale zmatených očí. Zabouchl dvířka taxíku a Gerard pozoroval vzdalující se auto, které odváželo toho krásného andílka, který patřil jen jemu. Nemohl tomu uvěřit, že byl prvním, komu tenhle kluk dovolil okusit jeho tělo. Nestačil mu ani odpovědět, protože ani nevěděl, co má říct...

Byla to taková směs zvláštních pocitů, že nedokázal mezi nimi rozlišovat. Měl pocit, že toho rozklepaného, nevinného chlapce s divokým vzezřením musí chránit a opečovávat, že se o něj musí postarat, sevřít ho v náruči a hýčkat. Na druhou stranu poznal, že to rozhodně není potřeba...

Bude vzpomínat. Bill mu toho tolik dal... Měl to tušit, při pohledu do těch důvěřivých, touhou zalitých očí. Potřásl hlavou a vydal se směrem ke svému hotelu, kde na něj už čekala jeho skupina. Měl to odsud deset minut pěšky.

Jakmile Gee ulehl do postele, totálně utahaný a neosprchovaný, opět začal přemýšlet. Vůně mladinkého chlapce z něj přímo sálala a nedovolila mu usnout. Natáhl se k nočnímu stolku a do rukou vzal telefon, aby vyt'ukal krátkou zprávu.

Mezitím Bill už dorazil do hotelu. Pořád nemohl uvěřit tomu, co udělal, tomu, co řekl. Byl tak zmatený, ale št'astný... Věděl, že se mu bude hrozně stýskat. Neměl sílu se sprchovat, neměl sílu se svléknout. Pořád cítil v ústech ty polibky, pořád cítil ty ruce na sobě i ten dokonalý pocit naplnění, nechtěl se toho zbavovat, chtěl usnout s pocitem, že Gerarda má neustále u sebe. Kdyby to tak doopravdy šlo, bůhví, kdy se zase uvidí...

Bál se, že už nikdy. Třásl se. Zalezl si pod deku a zachumlal se, když v tu chvíli mu zazvonil, nebo spíše zapípal telefon. Bill se po něm jen líně natáhl, oči měl slepené a byl naprosto mimo. Ta noc na něm byla vidět, ale jen na nepatrně zčervenalých líčkách.

Bill zprávu váhavě otevřel. Byla od Gerarda a Billovi zalily oči slzičky štěstí, když si přečetl těch několik málo slovíček, která pro tu chvíli znamenala celý svět... Tiše je do noci předčítal...
"Já tebe taky..."
19.2.09 18:38
 


bisher 0 Kommentar(e)     TrackBack-URL

Name:
Email:
Website:
E-Mail bei weiteren Kommentaren
Informationen speichern (Cookie)



 Smileys einfügen